„Oproti západním zemím srovnatelným z hlediska velikosti populace jsou počty odsouzených u nás trojnásobné. Až na jednotlivé výjimky funkční systém přípravy na propuštění a zejména na podmíněné propuštění v reálu v podstatě neexistuje. Daný stav vytváří začarovaný kruh. Historie posledních 30 let ukazuje, že žádný partikulární recept na snížení stavu vězněných osob na běžnou západoevropskou úroveň nevydržel déle nežli pár měsíců. Žádná kampaň, ani nový typ trestu zatím nepřinesl řešení. Je zřejmé, že dokud nebude existovat dostatek odborníků v terénu, dokud se s bude účinná individuální práce s odsouzenými ve věznicích i po jejich propuštění spíše výjimkou a zejména dokud se reforma vězeňství a trestní politiky nestane prioritou státu, nelze si žádnou výraznou změnu k lepšímu představit. Věznice budou dále přeplněné a výchovný vliv pobytu v nich žádný, ne-li záporný, recidiva enormně vysoká. Stát má jedinečnou příležitost v čase vyměřeném soudem zapracovat na motivaci, kvalifikaci a dovednostech odsouzeného tak, aby neměl potřebu po propuštění páchat další trestnou činnost, a nepředstavoval tak pro společnost nepřiměřenou hrozbu. Zatím ji ale v dostatečné míře nevyužívá,“ dodává vedoucí projektu, advokát Miroslav Krutina.
Vězeňský systém v České republice je dlouhodobě přeplněný, napjatý k prasknutí. Historické dědictví v podobě kolektivního ubytování určuje charakter českého vězeňství zásadním způsobem. Bez toho, aby širší veřejnost přijala fakt, že se jedná o závažný problém celé společnosti, však bude velice obtížné systém reformovat.
ČHV kvituje úsilí Ministerstva spravedlnosti a Vězeňská služby ČR o realizaci inovativních projektů a hledání řešení. Vězeňství se jistě postupně posouvá vpřed (například zavedením inovativního systému trestání pro pozdější stádia výkonu trestu ve Věznici Jiřice nebo připravovanou rekonstrukcí financování lékařské péče ve věznicích). Výzev je ovšem tolik, že bude potřeba širší podpory a spolupráce mezi všemi dotčenými složkami státu (rezortů spravedlnosti, vnitra, práce a sociálních věcí, financí, dále poslanecké sněmovny státních zastupitelstev, obcí…).
Největší přetrvávající problémy českého vězeňství spatřujeme v kolektivním ubytování vězněných osob, které samo o sobě vytváří mimořádně rizikové prostředí a výrazně snižuje možnosti výchovného působení vězeňských specialistů. Celý systém je podfinancován, budovy jsou mnohdy koncepčně velice zastaralé, vězeňské službě chybí personál a oproti naším západním sousedům až násobně. Anebo přebývají vězni. Odsouzení si nejvíce stěžují na jednotvárnou stravu a reálnou nedostupnost lékařské péče. Personál věznic pak na omezené možnosti práce s odsouzenými a
přítomnost drog ve věznicích.
Přesto, že se programy zacházení stále zdokonalují, možnosti zaměstnání odsouzených existují (cca 60 % pracuje), aktivit přibývá a do věznic vstupuje řada zkušených neziskových organizací
pracujících s odsouzenými, většina odsouzených systému justice stále nedůvěřuje, je ve stavu rezignace a ve výkonu trestu pouze přežívá a pasivně čeká na propuštění. Jenom menšina
odsouzených efektivně usiluje o řešení otázek vzdělanosti, kvalifikace, dluhů a dalších řešení příčin jejich trestné činnosti.
Český helsinský výbor vydává zprávu o stavu českého vězeňství. V ní vychází z informací, které jeho monitorovací tým nasbíral na přelomu roku 2022 a 2023 při návštěvách deseti českých věznic, a dále z dlouhodobých poznatků a profesních zkušeností svých členů, kteří pracují jako sociální
pracovníci, psychologové a právníci. Při návštěvách byly provedeny rozhovory s přibližně 100 příslušníky vězeňského personálu a s cca 450 odsouzenými. Ve všech navštívených věznicích byly provedeny prohlídky prostor, ale také ochutnávky vězeňské stravy. Monitoring probíhal na základě
memoranda podepsaného mezi Českým helsinským výborem a Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR, které tuto spolupráci, a to i s ohledem na historické zkušenosti, velice uvítalo.
„Smýšlení a nálada veřejnosti z hlediska zacházení se zločinci a kriminalitou je jedním z
nejvěrnějších testů civilizovanosti každé země.“
Winston Churchill, 1910
Zpráva Monitoring vězeňství v České republice (říjen 2022 – leden 2023) ke stažení v PDF
Obávám se, že tohle není ani zdaleka jediný problém. Kamarádka se vrátila z výkonu trestu. Jako dlouhodobě nemocná a nemajetná měla platit výživné bývalemu manželi, který zakrýval svůj majetek a svou schopnost se o sebe postarat…byly ji soudem odepřeny důkazy prokazující nespravedlnost a td., ale to byl pouze začátek.
Ve výkonu trestu zažila cílenou šikanu, bytí, byla dokonce svědkem zabití a to, pozor, i personálem věznice! chování personálu je skutečně šokující, jako kdyby znamenal trest odnětí svobody i trest odnětí důstojnosti, lidství, zdraví a respektu. Namísto nápravy tak dochází ve vězení k radikalizaci a traumatizaci. Pokud chce někdo chtít svědčit, ať se ozve.