V listopadu roku 1988 byl jako přímý pokračovatel činnosti VONS a Charty 77 založen Československý helsinský výbor.
Jeho poslání je i dnes stále stejné. Usilovat o respektování a uplatňování Všeobecné deklarace lidských práv a na ni navazujících mezinárodních paktů, úmluv a dohod o lidských právech ve společenském životě, a zejména v právním systému České republiky, ale i jinde ve světě a dále iniciovat a rozvíjet výchovu k lidským právům napříč společností.
Činnost Helsinského výboru se v průběhu let vyvíjela a od prvotního praktického postupu, tedy monitoringu, popisování věcí a událostí, vydávání zpráv se posunula k praktické činnosti. Prvním posunem byla válka v bývalé Jugoslávii, kdy započal s organizováním pomoci uprchlíkům a pak v průběhu let jeden praktický projekt střídal druhý. V době tragického odchodu úžasné ženy a mé předchůdkyně na postu předsedkyně ČHV Táni Fischerové pak byla hlavní náplní spíše sociální pomoc potřebným. A přiznejme si tragické bezvládí po odchodu paní Fischerové a zcela nesprávné vedení organizace v letech 2019 až 2021.
Vize a cíle obecného působení na respektování lidských práv nevymizely z mysli členů Českého helsinského výboru a členů předsednictva, vedení našeho spolku.
Vrátili jsme se ke kořenů a stanovili si cíle. Staronové a ve veřejném prostoru dnes trochu opomíjené. Práva vězněných osob. Práva dětí nejen v detencích a práva jejich rodičů, Práva žen na rovnost, Práva a podpora Romů. Vydávání zpráv, popis aktuální situace a problémů nejen v ČR, ale i v okolních zemích.
Začali jsme s projekty „Monitoring vězeňství“, „Děti vězněných rodičů“, „Děti v nemocnicích“, „Monitoring ženských práv“ a „Advokáti pomáhají restorativní justici.“
Dostali jsme se však do naprosté krize s finančními prostředky. Politika státu je jasná. Podporuje sociální projekty, což je bezpochyby správně, naše úloha ale není v tomto.
Aktuálně máme nedostatek prostředků na prosté náklady – na projektech sice pracují dobrovolníci, právníci, advokáti a koncipienti zdarma, nicméně faktické náklady, které je třeba pokrýt, jsou vysoké. Pro provoz kvalitní instituce je nutné mít kvalitní základy a ty nelze zajistit plně z dobrovolnických kapacit. V této souvislosti Vás ubezpečuji, že nemáme zbytečný aparát a ani nákladné sídlo.
Jsme v ekonomické krizi. Je hodně lidí, kteří nám přispívají, platíme většinu věcí z prostředků členů předsednictva, dodáváme svoje pracovníky z našich kanceláří. I tak to nestačí. Nemáme projekty přitažlivé pro sponzory, za kterými stojí hluboké lidské příběhy, takzvaná „HLP.“ Nemůžeme se radovat, že naši činnost marketingově využijeme.
Nechceme a nesmíme být závislí na vůli druhých lidí. Protože podvědomě plníme i jejich pohled na věci. Naší povinností je monitorovat a popisovat věci tak, jak je nezávisle vnímáme, na základě respektu k přirozeným právům člověka a k lidským právům. Slibujeme nezávislost, a to se ne vždy hodí. Proto je pro nás extrémně těžké získat donátory.
Řada lidí, hlavně právníků nám pomohlo drobnými dary. Za to děkujeme. Vážíme si toho, ale pro stabilní dlouhodobou činnost, která je základem pro odborný a nezávislý monitoring to bohužel nestačí. Situace je vážná.
Chceme se svobodně nadechnout. Chceme dělat, co umíme. Odkaz VONS a Charty 77 nás zavazuje. Odkaz všech osobností, které byly našimi členy a vedly nás, které někdy stály v čele. Jmenuji zde Libuši Šilhánovou a Miloše Rejcherta – to oni mě do ČHV přivedli před 33 lety.
Budu dál stručný. Pokud jste dočetli až sem, žádám Vás, přispějte nám. Potřebujeme nyní každou částku, abychom přežili. Jen s dobrovolníky a nadšenci. Jen na náklady. Pak se nám podaří znovu vybudovat zpět ČHV, jaký byl.
Děkujeme za Vaši pomoc.
S přáním všeho dobrého,
JUDr. Václav Vlk,
předseda Českého helsinského výboru
0 komentářů