Téměř sedm let bojoval muž z Prahy proti vyřazení z evidence úřadu práce. Poslední čtyři roky bylo ministerstvo práce a sociálních věcí nečinné. Nyní mu přiznalo alespoň odškodnění 66.000 korun za nepřiměřenou délku řízení.
Příčinou situace, do níž se muž dostal, byla chyba v soudním rozhodnutí. Po zařazení do evidence úřadu práce se s bývalým zaměstnavatelem soudil o neplatnost okamžitého ukončení pracovního poměru, kvůli kterému neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Později se dohodli na smíru a soud v roce 2010 rozhodl, že pracovní poměr skončil dohodou.
V písemném vyhotovení rozsudku však bylo chybně uvedeno, že pracovní poměr trval do 13. března 2009, ve skutečnosti skončil už 9. března. Úřad práce na základě chyby sankčně vyřadil muže z evidence. Opravený rozsudek muž později předložil úřadu práce.
Podle mužova tvrzení jej úřednice nepoučila, že musí podat žádost o povolení obnovy řízení. Žádost tak podal až o čtyři měsíce později, podle ministerstva práce a sociálních věcí po lhůtě. Stěžovatel se odvolal s odůvodněním, že zmeškání lhůty zavinila svým jednáním úřednice. Další čtyři roky pak marně urgoval rozhodnutí.
Až po zásahu ombudsmanky vydalo ministerstvo v prosinci 2016 rozhodnutí, kterým odvolání zamítlo. Stěžovatel tak může ještě jako poslední možnost zvážit správní žalobu. Nyní však dosáhl alespoň odškodnění za nepřiměřenou délku řízení.
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová postup MPSV komentovala takto:
„Není možné, aby lidé čekali čtyři roky na rozhodnutí úřadu. To je v rozporu s právem i základními zásadami činnosti správních orgánů. I v nejsložitějších případech má úřad povinnost rozhodnout v rozumném a přiměřeném čase bez zbytečných průtahů.“
„Principiálně není také správné, když stát svou nečinností porušuje práva účastníků řízení a řeší to případně jen následným odškodněním, aniž by přijal systémové řešení,“ konstatovala ombudsmanka.
0 komentářů