Odborný seminář v Poslanecké sněmovně otevírá téma opomíjených dětí
Český helsinský výbor, z. s., uspořádal dne 25. května 2026 v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, odborný seminář věnovaný tématu dětí vězněných rodičů. Ty v České republice často zůstávají bez systematické a včasné podpory. Akce se konala pod záštitou Ústavně-právního výboru PSP ČR a ochránce práv dětí Mgr. Martina Beneše.
Seminář s názvem „Neviditelné děti – když rodič skončí ve vězení“ se konal jako součást projektu zaměřeného na vytvoření systému sběru a sdílení dat o dětech vězněných rodičů, realizovaného Českým helsinským výborem v operačním programu Zaměstnanost plus v rámci výzvy Sociální inovace pro budoucnost. Cílem je posun od reaktivního přístupu k prevenci založené na datech a meziresortní spolupráci.
Během semináře vystoupili zástupci ministerstev, justice a bezpečnostních složek. Odbornou sféru prezentovala Mgr. Jitka Navrátilová, Ph.D. z FSS MUNI a Eliška Suchomel Dušková, M.Phil., Ph.D. z The Institute of Criminology, University of Cambridge.
Seminář se zaměřil na komplexní zhodnocení situace dětí vězněných rodičů v České republice, včetně identifikace nedostatků současného systému podpory. Diskuse se věnovala především potřebě systematického sběru a sdílení dat napříč jednotlivými institucemi a představila návrhy možných systémových změn směřujících k efektivnější a včasné pomoci těmto dětem.
Předseda Českého helsinského výboru (ČHV) Miroslav Krutina zdůraznil, že projekt „Neviditelné děti“ představuje konkrétní ukázku toho, jak může efektivní spolupráce občanského sektoru a veřejné správy přinášet systémové změny v oblasti ochrany lidských práv.
„Český helsinský výbor navazuje na odkaz Charty 77 a od roku 1988 se věnuje tématu zneužívání trestní justice a ochraně lidí, kteří se ocitají na okraji zájmu společnosti. Projekt Neviditelné děti je přirozeným pokračováním této mise a dává hlas dětem, které zůstávají neviditelné, přestože nesou důsledky selhání systému,“ uvedl Krutina.
Podle něj je jedním z hlavních úkolů ČHV identifikovat systémová selhání a přicházet se systémovými řešeními. Právě absence relevantních meziresortních dat o dětech vězněných rodičů dnes výrazně komplikuje prevenci i cílenou pomoc. Dlouhodobá stigmatizace těchto dětí přitom může mít generační dopady nejen na jejich psychický a sociální vývoj, ale i na soudržnost celé společnosti.
Významný blok semináře patřil vystoupení Mgr. Jitka Navrátilová, autorky oceňované studie Rodičovství za mřížemi, která představila výstupy z jejího aktuálního výzkumu s názvem “Eroze vztahových vazeb u dětí vězněných rodičů”. Ve své prezentaci popsala, jak odloučení od rodiče zásadně narušuje pocit bezpečí, stability a vztahového ukotvení dítěte, omezuje jeho životní šance a zvyšuje riziko sociálního vyloučení. Zároveň zdůraznila klíčovou roli sociální práce při obnovování narušených rodinných vazeb a vytváření podpůrného prostředí pro děti i pečující osoby.
„Psychosociální dopady, jako je nejistota, stud, stigma, ztráta blízkosti a sociální izolace, zůstávají méně viditelné. A právě proto mluvíme o jakési neviditelné krizi, za kterou jsou ale konkrétní neviditelné děti,“ uvedla Navrátilová. Současně upozornila na hluboký vnitřní konflikt, který tyto děti často prožívají: „Přicházejí o rodiče a stydí se za to, co udělal. Často o tom nehovoří, ale prožívají to.“
Helena Válková, členka ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny, poukázala na skutečnost, že důsledky trestu nedopadají pouze na samotného pachatele, ale významně zasahují i jeho rodinu.
„My, co se tomu věnujeme, velmi dobře víme, že to dítě je potrestáno také,“ uvedla.
Také formulovala vlastní tezi týkající se mezigeneračního přenosu sociálních problémů:
„Kriminalita není dědičná. Dědičné jsou podmínky, ve kterých vyrůstají děti, jejichž rodiče jsou ve vězení. To je má teze, a já vás všechny prosím, abyste ji v rámci svých výzkumů ověřili.“
Eliška Suchomel Dušková toto potvrdila v závěrech kvalitativního doktorského výzkumu realizovaného na University of Cambridge, který se zaměřuje na zkušenosti českých dětí s vězněným rodičem. Zdůraznila, že uvěznění rodiče nelze redukovat pouze na fyzickou nepřítomnost jednoho člena rodiny.
„Pro děti a primární pečující osoby jde často o zkušenost vztahové, institucionální, časové a materiální nejistoty,“ uvedla. A doplnila, že „Děti nesmí nést sekundární trest za situaci dospělých.“
Suchomel Dušková zároveň upozornila na zásadní význam systematického sběru dat. Podle ní však nestačí evidovat pouze počty dotčených dětí stejně důležité je zachycovat i kvalitativní a vztahové souvislosti jejich situace a současně zajistit bezpečné a citlivé nakládání se získanými daty. Sběr dat by měl sloužit jako nástroj pro citlivější komunikaci institucí, lepší koordinaci podpory a hlubší pochopení dopadů trestní justice na rodinný systém jako celek.
„Chtěli bychom, aby stát mohl reagovat ne až potom, co se o těch dětech dozví zpětně v mnoha těžkých situacích, ale aby mohl reagovat pozitivně a preventivně. Aby rodina vězněného rodiče dostala včas podporu a pomoc a dítě nebylo osamoceno,“ řekla odbornice na ochranu práv dětí Monika Šimůnková a členka předsednictva ČHV.
Manažerka projektu Zuzana Freitas Lopesová ocenila, že jedním z klíčových výstupů úvodního semináře se stalo společné usnesení formulující konkrétní doporučení směrem k institucím veřejné správy. Podle ní seminář potvrdil, že bez systematické spolupráce, koordinace a sdílení informací mezi jednotlivými resorty nelze vytvořit funkční podporu pro děti vězněných rodičů.
„Účastníci semináře vyzývají zákonodárce a ústřední orgány státní správy, zejména Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se podíleli na vzniku standardizovaného systému, který umožní poskytnout podporu dětem, jejichž rodič je uvězněn, a to už od okamžiku jeho prvního omezení osobní svobody, s cílem již v tento moment předběžně vyhodnotit potřeby a situaci takového dítěte a jeho rodiny,“ uvádí usnesení semináře.
František Matula podrobně popsal „cestu dítěte systémem“ jako první výstupy mapování procesů v rámci projektu neviditelné děti v různých situacích a etapách trestního řízení, kterými rodič prochází – od prvního omezení osobní svobody přes vazbu až po výkon trestu. Upozornil na skutečnost, že děti vězněných rodičů i jejich pečující osoby často propadají mezi jednotlivými institucemi bez koordinované podpory a bez včasných informací o tom, na jakou pomoc mají nárok a kam se mohou obrátit.
Zásadní problém podle něj spočívá v absenci jasně nastavené komunikace mezi justicí, sociálními službami a dalšími institucemi. V praxi tak bývá poskytnutí základních informací často závislé pouze na individuální iniciativě konkrétního obhájce nebo citlivém přístupu jednotlivců v systému, nikoliv na standardizovaném mechanismu podpory. Matula zdůraznil, že právě první okamžiky po zadržení či uvěznění rodiče bývají pro dítě i pečující osoby kritické a mohou zásadně ovlivnit další stabilitu celé rodiny.
Na to navázala Mirka Vokounová Křepčíková, která představila výsledky šetření realizovaného mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Výzkum podle ní ukázal, že mezi institucemi trestního řízení a OSPOD dosud neexistuje systematicky nastavená a automatická komunikace, která by umožnila včasné předávání informací o dětech, jejichž rodič byl zadržen, vzat do vazby nebo uvězněn.
V důsledku toho se OSPOD často o situaci dítěte dozvídá se zpožděním nebo vůbec, což výrazně omezuje možnost včasného zahájení preventivní podpory a stabilizace rodinného prostředí. Vokounová Křepčíková zároveň upozornila, že v rámci České republiky dosud neexistuje jednotný postup preventivní práce s identifikovanými dětmi vězněných rodičů, což vede k výrazným regionálním rozdílům v dostupnosti i kvalitě pomoci.
Závěr odborného bloku patřil vystoupení Ágnes Bučinské Němečkové, která upozornila na potřebu vytvoření metodiky pro školy pracující s dětmi vězněných rodičů. Zdůraznila, že škola může být pro dítě jedním z mála stabilních a bezpečných bodů v období rodinné krize. Současně apelovala na prevenci stigmatizace těchto dětí – například citlivým přístupem pedagogů, prevencí šikany či flexibilnějším řešením absencí při návštěvách rodiče ve věznici.
Účastníci jsou zváni k dalším debatám a spolupráci nad tématem.
Odkaz na celé znění usnesení semináře: https://drive.google.com/file/d/1A67oi4T02W6bsvjci_y0_EpHkS07Y19q/view?usp=drive_link
Odkaz na foto z akce: https://drive.google.com/drive/folders/11TRU–UEi3DttGrPnQknXx5tzxi3I5DA?usp=drive_link
Kontakt pro média:
Misha Lebeda
email: michaela.lebeda@gmail.com
Tel: 724432033
0 komentáøù